13 z á c h o d

21. srpna 2015 v 19:51 | Joy |  KATE

Po asi deseti dalších lidech, se kterými si povídal Tony o něčem, pro mě naprosto nezajímavém, jsem se vymluvila na záchod a ve svých kouzelných šatech se odvlnila k toaletám. Nejlepší věc na téhle akci je, že nikde nejsou fronty ani tlačenice. Vešla jsem dovnitř a vybrala si kabinku úplně vzadu.
Najednou jsem uslyšela vzlyk, který majitelce nejspíš nechtěně proklouznul. Nebyla jsem si jistá, jak se zachovat v podobné situaci, ale kdybych jen tak odešla, jakože nic, mohla bych mít následky na krku. Vylezla jsem z kabinky, umyla si ruce v růžovém mramoru a s nepříjemně hlasitým klapáním podpatků si to namířila přímo k jediné zavřené kabince.
Lehce jsem zaťukala a čekala, jestli se něco ozve. Neozvalo. Jak překvapující.
"Hej, jsi v pořádku?" zeptala jsem se jemně přes dveře, ale vůbec netuším, jak takové případy dostat ven.
"Můžu ti nějak pomoct?" Odkašlala jsem si, jak mi to bylo nepříjemné.
"Ne," ozvalo se nejisté pípnutí. Usmála jsem se, jo jasně, to ti tak věřím.
"Brečením na záchodech nic nevyřešíš, víš to, že jo?" Nezdálo se, že by ji to nějak zajímalo. Zůstávala tam.
"Vsadím dvacet babek, že tvůj problém není tak hrozný jako ten můj," řekla jsem lehkovážně a uchechtla se. Co může být horšího než, že ztratíte vzpomínky na to, jak vás někdo změnil v cosi nelidského?
"Přijímám," řekla a slyšela jsem v jejím hlase úsměv.
Když se asi minutu nic nedělo, ozvala jsem se nejistě. "A z té kabinky vylezeš ještě dneska, že jo?"
Zámek cvakl, klika žvýkla nahoru a dolů a přede mnou stanula žena, ještě o něco menší než já, s uplakaným obličejem a make-upem tak nějak… všude.
"Kate," řekla jsem a na vteřinu si připadala jako Tony, který svou lehkovážnou náladu dokáže zapnout i v těžších situacích.
"Jane," řekla ona a jen se usmála. Obešly jsme se bez stupidního podávání rukou.
"Mosley," dodala jsem a s radostí sledovala, jak se její obličej opět barví do klasické béžové místo rudé.
"Foster."
Umyla si ruce a zapřela se o umyvadlo. Hleděla nešťastně na svůj odraz a vypadala, že se zase rozbrečí.
"Řekneš mi, co se stalo?" zeptala jsem se opatrně, protože já bych takovou nabídku asi poslala do temných končin.
"Nejsi od novin?" Jo, tak to by každý novinář určitě rád přiznal. Jo, jsem od novin a teď mi řekni své špinavé tajemství, abych ho mohl udělat ještě špinavějším a povyprávět celému světu.
"Ne," zavrtěla jsem vážně hlavou, abych ji to podala co nejpřesvědčivěji.
Váhala. "No, měla jsem se tady dneska sejít s mým… přítelem? Nevím, jak to berou tam, odkud pochází, ale asi přítel."
Kývla jsem, aby pokračovala. Mimochodem, měla na sobě nádherné šaty, celá zlaté, které dokonale obepínaly její štíhlou postavu.
"On má hodně povinností a je často pryč." V téhle části vyprávění se jí oči zalily slzami, ale nenechala je spadnout, rychle je setřela a pokračovala.
"Když jsme se poznali, slíbil, že se vrátí, ale trvalo to dva roky. Pak se na nějakou dobu vrátil, ale zase odjel na dva měsíce." Už to nevydržela a vzlykla.
"Věděla jsem, že mi za to čekání stojí, ale pak jsem zjistila…" Chvilku jsem napjatě čekala, než se uklidnila a mohla pokračovat.
"Jsem těhotná. Nevím, jestli to sama zvládnu, až bude zase pryč," vzlykla a já ji objala. Byla tak rozhozená. Na jejím místě bych asi taky šla do kabinky, pravděpodobně bych nikdy nevylezla a ubrečela se k smrti, i když člověk nikdy neví.
"Musíš mu to říct," usoudila jsem, i když moje zkušenosti s muži jsou, no, jsou na nule. Joffrey nebyl chlap, byla to troska neschopná vážně uvažovat.
"Já vím, ale nechci."
"Pokud je aspoň trochu čestný, tak tě v tom samotnou rozhodně nenechá. Postaví se k tomu čelem a probojuje se s tebou skrz všechen odpad světa," shovívavě jsem se na ni usmála.
"On je muž cti, jenže jeho rozhodnutí ovlivní životy mnoha lidí. Nevím, co postaví na první místo," zaváhala a prohlédla si obličej v zrcadle. Vytáhla z kabelky malování a během pěti minut nebylo známky po slzách.
"Jsi připravená?" zeptala jsem se. Přikývla, vydechla a vyšla ze dveří, kde na mě počkala.
"Kdyby to nedopadlo, najdeš mě u stolu s tou čokofontánou," řekla jsem a k začátku věty přibalila obličej "otomdostpochybuju".
"Jasně. Díky, Kate," Vděčně se usmála a zamířila kamsi. Došla jsem k čokoládové fontáně, napíchla si jahodu na zdobenou špejli a červenou špičku vložila pod padající čokoládu. Kdybych řekla, že mi netekla slina po bradě, lhala bych. Snědla jsem jahodu celou naráz, nezbylo než doufat, že mě nikdo nevidí. Žvýkající jako prase jsem vyhledala Jane a jak jsem se šokem nadechla, vdechla jsem poslední kousek jahody. Rozkuckala jsem se.
Thor, který vypadal nadšený, že Jane vidí, ji držel kolem pasu. Něco mu tiše říkala, když mu úsměv zmizel z tváře, podezřívavě jsem se na něj koukla, snad ji teď neodmítne. Thor, ten mýtický bůh. Ještě chvilku mu něco vysvětlovala a divoce u toho gestikulovala. Vyčetla jsem z jejích pohybů, že si předělávala koupelnu a koulovala se s pavouky velkými jako auta. Určitě jsem se nemýlila nějak zásadně. Ne.
Nakonec se Thor široce usmál a plný radosti se s ní zatočil ve vzduchu. Neubránila jsem se šťastnému úsměvu.
"Kdo si vysloužil tak široký úsměv?" zeptal se Rogers, který se ke mně nepozorovaně přikradl. Šťastná, jsem se na něj otočila, vypadal překvapeně, ale usmál se taky.

"Thor bude mít mimčo," oznámila jsem mu nadšeně. Pokud se předtím zdál překvapený, tak teď na jeho obličej není slovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama