21 j a k á k ol i z m ě n a

30. srpna 2015 v 15:57 | Joy |  KATE

"Kate Mosley, půjdeš s námi," oznámila mi nějaká dívka.
"Nemyslím si," řekla jsem vzdorovitě, ale to jsem neměla. Chlap držící Pepper za vlasy ji kopnul do noh a ona s výkřikem spadla na kolena.
"Přestaň!" zakřičela jsem na něj a zoufale přemýšlela, co dělat. Možnosti jsou jasné, buď ony, nebo já. Šance, že bych dokázala utéct je docela lákavá, ale když tam vidím zlomenou Pepper a k smrti vyděšenou těhotnou Jane, není jiné cesty, než se podvolit.
"Tak se vzdej a pojď s námi," tlačila na mě ta holka a já už jí měla plné zuby. Její světlé vlasy, které měla na jedné straně úplně vyholené, mě vytáčely snad nejvíc. Arogantní blonďatá blbka!
"Dobře, ale nejdřív je pusťte," smlouvala jsem neochvějně. Zase taková blbka asi nebyla, protože pochopila, že přes moje slova vlak prostě nejede. Pokynula hlavou dvěma svaloušům, kteří je drželi. Najednou byly volné a postavily se za mě.
"Jděte! Utečte někam!" vyjela jsem na ně. Na co sakra ještě čekají!? Neochotně se rozběhly ke schodišti do dílny. No nevím. Co tam? Pepper přidržovala Jane a na můj vkus příliš pomalu sešly schody až dolů. Celá skupina se seskupila kolem mě a popadli mě za ruce, za pas a některý z těch kreténů i za krk.
"Chyťte je," přikázala ledově jejich velitelka a dva hromotlukové se rozběhli neskutečně rychle ke schodům. Tam jsem to pochopila, to jsou ti super lidé, ty zrůdy, ta monstra. A já jich mám plný barák.
"Ne!" vykřikla jsem a jedním máchnutím ruky odhodila snad čtyři z nich, zbyli dva, které jsem v panice praštila do obličeje a rozběhla se ke schodům. Skočila jsem těm vazounům na záda a společně se s nimi skutálela ze schodů. Nebolelo to, byla jsem celá od šupin, ale to oni taky. Periferně jsem zahlédla, jak obě ženy mizí za rohem, ale tam byly garáže, nemají šanci se k nim dostat včas.
"Rychleji!" zakřičela jsem zoufale a snažila se ty dvapřilehnout, ha, dobrý pokus o vtip, byla jsem pro ně jako otravná mucha. Pak nastal šrumec. Ti dva mě odhodili ze sebe a vyběhli zase za Jane a Pepper. Čtyři šupináči přiklusali ze schodů ke mně a začali mi poutat ruce.
"Ne!" Vykřikla jsem, protože se od garáží ozval rachot, určitě je už dostali. Zklamala jsem, selhala jsem. Na pokraji zhroucení jsem se divoce zmítala v nepoddajných pažích a rozvzlykala se. Přišla jsem o ně! Přišla jsem o svou rodinu. S křikem jsem se nechala odvléct k jejich tryskáči, který přesně kopíroval ten od S.H.I.E.L.D.u. Mlátila jsem kolem sebe, co jen šlo, ale k ničemu to nebylo. Chvilkami mě nesli vzduchem, někdy jsem jela obličejem po štěrku, jindy mě jeden z nich chytil jak malé dítě a přilepil si mě zády na hruď, abych nemohla kopat. Na těch dvacet metrů to byla slušná sbírka druhů vlečení.
Připnuli mě v zadní části k okýnku, snad abych se mohla dívat, jak mi domov mizí v dáli.
**Tony**
U S.H.I.E.L.D.u jsou dny akční i nudné. Bohužel tentokrát jsou to jenom ty nudné.
Už dva dny sedíme u poradního stolu, plně vystrojení do bitvy a čekáme, až autorka těch kovových lidí vyleze, ale jak se zdá, moc se jí do toho nechce. Kate měla pravdu, udělala to schválně, ale proč? Čeho tím chtěla docílit? Muselo to být něco důležitého, když nás chtěla tady.
Najednou do místnosti vběhla Hillová s očima navrch hlavy a nesla v ruce malou obrazovku s videem. Copak, že by nějaký posun? Co já bych dal za jakoukoli změnu od nekonečného sezení tady.
"Pane, máme velký problém," řekla a tvářila se u toho jako umírající ovce. Nikdy jsem sice žádnou umírat neviděl, ale musí vypadat nějak takhle.
"Co se stalo?" chtěl vědět Fury a všichni přítomní se nadšeně narovnali. Koho proboha napadalo, že tu budeme sedět, než se ukáže? Čí to byl sakra nápad?!
Hillová mlčela, zasunula skleněný display do ovládacího panelu. Na velkém monitoru před námi vyjelo video, na začátku šumělo, ale když se vyjasnilo, zalapal jsem po dechu. Zabíralo můj dům z velké výšky, a když se obraz přiblížil, uviděl jsem velkou skupinu lidí odcházející z domu. Ale postup nebyl hladký.
Ve středu se zmítala Kate s rukami v želízkách a snažila se s nimi prát. Vždycky se jí podařilo někoho odhodit tak na metr daleko, ale zbytek byl připravený a společnými silami ji naložili do letounu, zavřeli a vznesli se.
"Co to má být?!" zakřičel jsem na Hillovou, která nezměnila svůj výraz ani teď.
"Skupina super lidí napadla váš dům a unesla Kate," polkla a koukla se do země, hlavně ne na mě.
"Co Pepper?" chtěl jsem vědět, jestli jsem náhodou nepřišel o všechny.
"Jane i Pepper jsou v pořádku, už nám volaly, jedeme pro ně. Schovaly se v protiatomovém krytu," řekla mi se značným optimismem. Jak jen může takhle měnit nálady? Kate je pořád tam někde a kdo ví, co s ní dělají?! Cítil jsem se jako na drogách, kolem nebylo nic skutečné. Všechno byl jenom špatný sen.
Video se na vteřinu zaseklo a moji vilu nahradil obrázek příchozího videohovoru. Anonym.
Všichni po sobě koukli a urychleně se shromáždili před obrazovkou, Fury videohovor přijal.
"Kate!" ozval se hlasitě Rogers, který se zdál být stejně zdeptán, jako já. Už ho nebudu vytáčet, je to dobrý chlap.
Kate na obrazovce se rozhlédla po místnosti a tvářila se prázdně, ale když nás uviděla všechny namáčknuté před obrazovkou, s novým návalem energie sebou trhla a snažila se dostat z pout, ale držely dokonale.
"Tony, našli jste Pepper a Jane? Jsou v pořádku? Dostali je? Nemohla jsem nic dělat!" Ptala se a oči se jí zalily slzami.
"Jsou v pořádku," ozval se Rogers a přešel blíž k monitoru.
Kate vydechla a dostala ze sebe úlevný smích smíchaný se suchým vzlykem.
"Kde jsi? Proč tě unesli?" Dorážel na ni Steven, odhodlaný okamžitě vyrazit do akce.
"Já nevím, vůbec nevím proč..." najednou se zadívala někam za kameru a údivem pootevřela ústa. Přikrčila se na židli a vypadala, že dostane panický záchvat. Zděšeně se rozdýchala a začala se na židli zmítat. Jakoby se k ní blížil hladový tygr. Neustále koukala na někoho před ní, ale my nevěděli, kdo tam stál. A pak nám to Kate prozradila.

"Matko," vydechla nevěřícně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama