22 m r t v ý b r o u k

30. srpna 2015 v 15:58 | Joy |  KATE


**Tony**
Matko?! Konečně uvidím, kdo je ta šílená žena.
"Ahoj, Tony," pozdravila mě, když se ukázala do kamery. Ne. Tohle nemůže být ona. Janine Jonason. Tohle jméno nezapomenu ani po smrti. To nemže být ta osoba, kterou jsem poznal před lety, byla můj snad nejdelší vztah do příchodu Pepper. Sice jsem si spočítal, kdy se Kate narodila, ale tím obdobím se mihlo tolik žen, že jsem netušil. Jistě, potom mi ukázala zápisky její matky a já už pomalu začínal tušit, ale to bylo nemožné, Janine zemřela před mnoha lety.
"Co to děláš Janine?" zeptal jsem se opatrně, protože se povzneseně usmívala. Všichni na mě opatrně koukli.
"Co myslíš? Beru si zpátky, co je moje," odpoví mi a dřepne si ke Kate, které je od ní odtažená, co jen pouta dovolí. Nehtem jí přejede po rameni a koukne po mně.
"Nevypadá, že by se jí u tebe líbilo. Pusť ji," domlouval jsem jí, ale naprosto zbytečně. Hrálo se o čas, Hillová se snažila dešifrovat signály, které by nám pomohly s polohou, ale trvalo jí to příliš dlouho.
"Jenom si nevzpomíná," pokrčila Janine lehkovážně rameny a už ve stoje chytila Kate pevně za ramena. Kate na židli byla celá roztřepaná, ale držela si pevný výraz.
"Vzpomínám si," řekla najednou Kate, což nečekala ani Janine.
"Na co přesně?" chtěla Janine vědět a drtila jí prsty ramena, její plány získávají neočekávané zvraty.
"Jak jsi do mě implantovala šupiny, bez umrtvení," vyčetla jí a vyčítavě na ni pohlédla. Zhrozil jsem se, bez anestetik by člověk brzy omdlel bolestí, dá se to nazvat mučením. Ta bestie!
"Potřebovala jsem vidět tvoje reakce," řekla jí na to shovívavě a opět si dřepla, jako k zlobivému dítěti. Znělo to jako jasná věc, jako by to ani jinak nešlo.
"Bylo mi sedm! A ty jsi do mě vstřelila dvacet tisíc jehel!" zakřičela na ni a vzteky se roztřásla. Vzpomínky se jí nejspíš oživovaly.
"Bodala si do mě, střílela! Probíjela mě elektřinou!" mluvila ještě hlasitěji. Úplně zapomněla na okolí, viděla jenom minulost.
"Víš přeci..." začala Janine, ale Kate už byla rozjetá. Už se nedala zastavit, což jsem ani nechtěl, potřeboval jsem to vědět. Potřeboval jsem důvod, abych mohl zabít tu ženu, kterou jsem kdysi miloval.
"A když ses netrefila a probodla mě skrz na skrz jako nějaké sele, se smíchem jsi zvolala: "Jamesi, zapiš to!"
"Byla jsi uječené dítě, nic se nezměnilo," odfrkla si pohrdavě Janine a přecházela za židlí.
"Proč si mě tedy odhodila až po patnácti letech?!" Kate se najednou zdála být zmatená a smutná, její obličej na ni všechno prozradil.
"Protože jsem od tebe něco potřebovala," řekla už opět s klidem ta ježibaba a odhrnula vyděšené dceři vlasy.
"Chtěla jsi, abych Tonymu ukradla reaktor," vydechla nevěřícně Kate a koukla na mě do kamery.
To byl její plán? Využila zmatenou a opuštěnou holku, aby mi vzala reaktor?! Ta mrcha, jen se mi dostane do rukou, smažu jí ten povýšený úsměv z ksichtu. Sklonil jsem hlavu k zemi, abych se uklidnil a mohl racionálně uvažovat. Musím Kate dostat z jejího dosahu. Vidím, jak trpí jen při vzdálené vzpomínce.
"Jistě, a teď jsi mi ho i donesla," zasmála se a v ten moment nebylo pochyb, že je to vyšinutý cvok.
"Proč to celé děláš?" Zeptal jsem se nenávistně a koukl přímo do kamery.
"Protože teorii obloukového reaktoru jsem ti prozradila já a ty jsi mi ji ukradl!" obvinila ho roztřepaným hlasem, asi se z toho ještě nevzpamatovala.
Mlčel jsem, pamatoval jsem si to rozhodně jinak.
"A když jsem ti řekla, že jsem těhotná, odešel jsi," zašeptala a udělala další kolečko.
"Byl jsem za tvým doktorem, řekl mi, že lžeš," bránil jsem se pevně. Byl jsem u toho jejího doktora a on mi přísahal, že těhotná není.
"Přísahala jsem ti, že je to pravda!" křikla.
"Myslel jsem, že mě chceš jenom zaháčkovat," pokrčil jsem rameny a nadhodil nevinný pohled. Provokoval jsem. A to jsem opravdu neměl.
"Budeš litovat, že jsi to tehdy udělal! Vezmu ti úplně všechno, počínaje tvou ztracenou dcerou!"
Kate sklonila hlavu a vypadala, že dělá mrtvého brouka, ovšem sloní noha si toho nevšímá a tak čeká na smrt. Kate, teď to nevzdávej! Bojuj až do konce!
"Copak, miláčku, nemusíš věšet hlavu. Teď budeme rodina už navždy," chlácholila jí děsivými slovy i hlasem. Bože!
Klekla si před Kate a asi měla naplánovaný další mučivě nechutný přednes, ale Kate se neskutečně rychle pohnula a Janine se ve vteřině válela po zemi. Takovou šlehu do hlavy bych asi taky musel dlouho rozdýchávat.
Ze všech stran se na ni začali sypat hromotluci v upnutých kožených oblečcích, odrážela i velké i ty ne až tak obrovské. S rukami připoutanými za zády a napevno přidělanými k židli se točila a srážela ony lidi, jenže to nestačilo, oni se znovu a znovu sypali. Napočítal jsem jich pět.
Onen zlom nastal, když židli popadnul jeden obr a zvedl ji i s Kate vysoko do vzduchu, ta se mu kotníky zahákla za krk a jedním prudkým škubnutím mu zlomila vaz.
Žasnu, kdy se tohle sakra naučila?! Nedávno se nechala zmlátit pomalým tlustým policajtem a teď tady lítá jak Romanovová?
Ostatní čtyři se na ni vrhli najednou, ale byla rychlejší, odkulila se stranou i židlí přilepenou na zádech elegantně vyskočila na stůl a z něj přímo na podlahu. Židle se rozlomila na tři části, ale neuvolnila jí ruce z pout. Ovšem už je měla před sebou.
Dalšího chlapa zadusila pouty a zbylé dva vyřídila mimo dosah kamery. Celá udýchaná přiběhla ke dveřím a dala pod ně židli, pěkný trik, ale nevydrží moc dlouho.
"Jsou jich tady desítky, možná i stovky," oznámila, když naléhavě uchopila kameru. Zabírala tak pouze její obličej.
"Kde jsi, přijdeme pro tebe!" naléhal na ni Rogers, ale ona jen smutně vrtěla hlavou.
"Zabili by vás už na rececpci, nemáte šanci. Ona vás zničí. Jde jí o tebe, Tony, je špatná z vašeho rozchodu a uložila si, že zabije Pepper," polkla, než pokračovala v šíleném výčtu osob, které mi ta mrcha chce vzít.
"Potom bych řekla, že se zaměří na Jane a dítě, jsou slabí a pokud je jen ne minutu spustíte z očí, dostane je, nejlepší by bylo, kdybys je vzal na Asgard," upřeně koukala na Thora, který se tvářil tak nějak všelijak. Barvy se měnily z rozzuřené červené do zoufalé zelené a zděšené bílé. Každopádně, všichni to tak cítili.
"To teď nepůjde, Asgard mi už týdny neodpovídá," zabručel Thor, ale v hlavě už spřádal plán, jak Jane i dítě ochránit.
"Potom zabije tvého syna, Tony, Parkera," podívala se opět na mě. Trochu rozpačitě jsem se rozhlédl po ostatních, kteří byli víc než překvapení. Nikdo by o něm neměl vědět.
"Jak o něm víš?" zeptal jsem se zaraženě.
"Ví o něm ona, vím i já. Kdysi - huh - kdysi jsem jí s tím pomáhala," přiznala velmi nerada. Byla na její straně? Sledovala nenávistně mého syna zpovzdálí a plánovala moje zničení?
"Potom zabije všechny tvé přátele, zabije každého, na koho se jenom podíváš a pokud to neuděláš sám, zabije nakonec i tebe," poslední slova zašeptala a podívala se na Janine v bezvědomí a sedla si dál od kamery.
"Řekni nám, kde jsi!" přikázal jsem jí, nemůže mi říct něco takového, jako poslední slova. Musí bojovat, jako všichni!
"Mám vás všechny moc ráda, i vás tam úplně vzadu," lehce se zasmála a ukázala prstem na přeplněnou halu, které jsem si ani nevšiml. Všichni se koukali, jak moje dcera páchá sebevraždu.
"Kdybych ji zabila, všechno by bylo o tolik jednodušší, ale nedokážu to, navíc je ze sta procent pokrytá. V bezvědomí je jenom díky styku Vibrania," povzdechla si a všechny si nás prohlédla. V jejích očích zářil smutek a bolest, láska i nenávist, ale hlavně odevzdanost. Takhle by se neměl tvářit člověk v sedmnácti letech, takhle by se neměl tvářit nikdo.
"Vibrania?" ozval se Rogers. "Myslel jsem, že jediné je na mém štítu."
Zasmála se, ale bylo to takové láskyplné. "Ne to rozhodně není. Celá armáda šupináčů je z Vibrania."
"Je ho víc?" Žasl Fury, který byl nezvykle vyvedený z míry.
"Jsou ho tuny, ale to je jedno," pokrčila rameny a sedla si do tureckého sedu. Náznak nedůvěry vůči Furymu nikomu neunikl.
"Není šance, že se z tama dostaneš?" zeptal jsem se, ale bylo to spíše uvědomění si onoho faktu, že s tím nikdo nic neudělá.
"Je tu jedna možnost," zaváhala a zmátla tak všechny. Je tu naděje, že uteče? Dostane se z tama?
"Co? Zkus všechno, nemůžeš tam zůstat, zabije tě!" Vykřikl jsem za celou tu dobu poprvé a cítil pramínek ledového potu na mém čele.
Klidně se na mě usmála a obratně si vytáhla reaktor z ucha a podívala se ke stropu, aby jí slzy nestekly po obličeji.
"Ne," vydechl jsem. Chce se zabít, šupiny neunesou výdej energie a explodují. Roztrhají ji na kusy. Cílem nejspíš bylo, aby reaktor nebyl zneužit. To byl tedy její plán. Opravdu špatný. Přitáhla si s odporem matku k tělu, zabije ji jediným možným způsobem. Vytáhla i její reaktor. Taková exploze zaručí smrt obou.

"Vyřiď Parkerovi, že to, co jsem mu řekla, jsem nemyslela vážně. Taky chci říct, že je mi to líto, způsobila jsem vám hodně problémů, ale taky jsem s vámi prožila nejlepší měsíc života. Mám vás ráda," řekla, usmála se a vypla kameru.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama