07 n a h á č i

21. srpna 2015 v 19:42 | Joy |  KATE

Když jsem se vzbudila, ležela jsem na posteli přikrytá tenkou přikrývkou. Byla hluboká noc, což jsem odhadla podle tmy venku. Já vím, jsem prostě nejlepší.
Měla jsem na sobě zvrácenou kombinaci oblečení. Přes trup mi vyselo volné tričko na spaní a kolem pasu zase divná sukně. V zrcadle jsem se na sebe ušklíbla. Vzpomínám si, že jsem si zapálila a taky na toho vtipného Steva, silnou halucinaci, kterou bych klidně snesla i v reálu. Taky, že jsem byla v bazéně a koukala na západ slunce. Dokonce i na letící mouchu, ale že bych se převlékla do tohoto...
Střízlivě jsem seběhla tři schůdky do obýváku, kde mě ale čekal nemilý šok. Frajer v červených kozačkách ležel rozhozený na pohovce a tiše oddechoval.
Hodně silný matroš, když ho pořád vidím. Napadlo mě, že by mohl být reálný, ale na to byl moc... nereálný. Došla jsem k němu a píchla ho prstem do tváře. Reakcí byl záškub v obličeji, ale nezdálo se, že by chtěl vstávat. Nechala jsem tedy blud bludem a šla se do kuchyně napít. Ale jak jsem už zmínila, byla temná noc a bylo sotva vidět na krok. Narazila jsem tedy do hromádky nádobí, které se mi po výrobě palačinek nechtělo uklízet. Nádobí s tříštivým rámusem přistálo na zemi. Polekaně jsem uskočila stranou.
"Sakra!" zanadávala jsem, protože tohle nějak budu muset vysvětlit Tonymu a Pepper.
"Co je?! Jsi v pořádku?" přihnal se Steve a hledal nebezpečí.
"Okay, zeptám se tě na rovinu," řekla jsem, ignorujíc jeho předešlou otázku i střepy na zemi. "Jsi reálný? Jakože, jsi opravdu tady?"
"Ano," odpověděl s neutrálním výrazem.
"Kde mám plavky?" zeptala jsem se a přimhouřila na něj podezřívavě oči. Jeho hlasité polknutí jsem slyšela i ty čtyři metry od něj.
"Ehmm, v koupelně," řekl.
"Jak se tam dostaly?"
"Dal jsem je tam."
"Jak se dostaly ze mě?" položila jsem onu zlomovou otázku a založila si ruce na prsou. Teď, když je to venku, nejsem si jistá, jestli to chci vůbec vědět.
Jeho dlouhé mlčení mi bylo dostačující odpovědí. Přerývaně jsem se nadechla a uhnula před ním pohledem. Nechtě jsem si to představila a ono to bylo... fuu, asi za moment zrudnu.
Přece jen se nakonec rozhodl to trochu uhladit. "Proto ta sukně a volné tričko."
"Cože?" Nechápala jsem, co tím chce jako říct.
"Jakože jste nikdy nebyla… nahá. Úplně." Nakonec si nervózně odkašlal a nenápadně si otřel zpocenou dlaň do kostýmku.
"Věděla jsem, že bych si tohle na sebe neoblíkla ani k smrti zhulená." Ukončila jsem náš napjatý rozhovor lehkovážně a urychleně se šla do pokoje převléct, cítila jsem se v tom divně.
"JARVISI!" sykla jsem do tmy, když jsem za sebou zavřela dveře. Byla jsem napjatá a nervózní, kdo je sakra ten Steve dole?!
"Ano slečno?" zeptal se JARV tak nahlas, až se mi naježily chlupy, snad to nejde slyšet do obýváku.
"Šššššššš!" zamávala jsem křečovitě rukama, aby hned sklapnul. "Potichu!"
"Omlouvám se slečno," řekl už přijatelně tiše JARV a čekal.
"Kdo je ten týpek dole?" šeptala jsem do prázdného prostoru a snažila se nemyslet na všechny ty druhy nebezpečí, které pro mě představuje.
"V obýváku sedí pan Rogers, Kapitán Amerika, jeden z přátel pana Starka, přišel na jeho žádost," oznámil mi klidně a já se rozhodla důvěřovat mu.
Když jsem se opět připojila k Rogersovi, seděl prkenně na sedačce a koukal do tmy.
"Takže, proč tu vlastně jste?" zeptala jsem se a obešla ho do kuchyně, kam mě ochotně následoval.
"Poslal mě váš otec, má teď nějakou práci, tak abych zkontroloval, jestli ještě žijete," řekl s naprosto vážnou tváří. Úplně jsem slyšela, s jakou ironií to Tony řekl.
"Dáte si kafe?" zeptala jsem se a na kávovaru snad se všemi druhy kofeinových nápojů si vybrala ledové cosi, co jsem v té tmě nepřečetla. Mohla bych si rožnout, ale nejspíš vypadám jako přejetý mýval, nebudu to riskovat.
"Ne, děkuju," řekl a lehce se usmál.
"Nemusel jste zůstávat. Přece jste se přesvědčil, že jsem úplně v pořádku," nadhodila jsem téma, které mi už delší dobu vrtalo hlavou, a usmála se. Řekněme, že jsem byla víc než v pořádku. Musí tu být ještě něco.
"Večer jsem vás měl doprovodit k doktorovi, aby vám zkontroloval stehy a celkově vás vyšetřil. A jelikož jste usnula, půjdeme ráno," objasnil mi situaci. Jistě, skoro bych na svůj pošramocený obličej zapomněla. Nastala chvilka ticha, kterou jsem rušila hlasitým usrkáváním, které mně samotné lezlo nehorázně na nervy.
"Jak se vám to stalo?" zeptal se najednou Steve. "Tony o tom nechtěl mluvit."
"Poprala jsem se s policajtem," ušklíbla jsem se nad tou vzpomínkou. Steve vypadal, že se mu ta věta hnusí. Nejspíš je sám muž spravedlnosti plně oddaný chránit zákon.
"Proč?" zeptal se tvrdě a vypadal, že jsem v jeho očích rapidně klesla. Bylo mi to docela jedno, nějaký panďulák v kozačkách, o kterém jsem nebyla tak úplně přesvědčená, že je živý, mi nemohl pokazit radost z ledové kávy. Dobře, kecám, trochu mě to rozhodilo, ale nechápal to, neznal celou pravdu.
"Chtěl znásilnit moji kamarádku, tak jsem na něho skočila," nechtě jsem pokrčila rameny, jakoby mi to bylo jedno, už to dělám automaticky u všehno, co mi je nepříjemné.
"Bastard," utrousil tiše pan Rogers naproti a soucitně si prohlédl můj obličej. Zdálo se, že by teď potřeboval do něčeho praštit. Nevím, proč se tedy dívá na mě.
"Tony to s ním vyřídil," ujistila jsem ho, ale on nenávistně koukl na pánev mezi námi.
Rozhodla jsem se radši změnit téma. Hodiny ukazovaly pět ráno, což nebylo moc fajn. Co teď budeme dělat?
"Kdy máme být u toho doktora?" zeptala jsem se lehkým tónem a dál upíjela kafe.
"V sedm," oznámil stroze se zatnutou čelistí. Asi se to v něm pralo.
"A vy jdete v tomhle?" zeptala jsem se pochybovačně, což ho probralo.
"Co je na tom špatného?" chtěl vědět a prohlédl si svoje oblečení.
"Nejdu nikam, dokud máte tohle na sobě," ujistila jsem ho a zlomyslně pozorovala jeho reakci.
"Nemám tady jiné oblečení," řekl a považoval to za uzavřené, ale já to s tím trucem myslela vážně.
"Tak si vezměte něco od Tonyho, určitě tam má i něco ve větší velikosti," to s tou velikostí jsem řekla jenom tiše, aby to nebyla urážka na Tonyho, přece jen mě má ještě pár měsíců živit.
"Nemyslím si..." začal, ale bylo mi to jedno, popadla jsem ho za ruku a odtáhla ho do Tonyho ložnice. Měl asi osmkrát víc oblečení, než bylo v mojí napěchované skříni. Vsadím se, že spoustu z toho nikdy neobleče a jednoho chybějícího trička si nevšimne.
"Myslím..." začal znovu, ale nenechala jsem ho domluvit.
"Ty pořád jenom přemýšlíš," povzdechla jsem si a hodila po něm tričko a kalhoty, které tak nějak odpovídaly jeho mírám. Odevzdaně to držel v rukách a koukal na mě. Já koukala na něho a ani jeden se nepohnul. Tykání z mé strany nekomentoval. Vypadal, že je smířený s mou tvrdohlavostí a podvolí se mému přání.
Když otevřel pusu, aby mě slušně vykopnul, předběhla jsem ho.
"Nekoukám se, i když na to mám teoreticky právo," řekla jsem s významným pohledem, poukazující na předešlou absenci plavek, a došla k Tonyho skříni na druhé straně pokoje, takže jsem byla ke Stevovi zády. Doufala jsem, že bych tam mohla najít nějaké boty velikosti...
Otočila jsem se, abych odhadla kapitánovu nohy, jenže byl zrovna uprostřed převlíkání a Tonyho tričko měl navlečené pouze na předloktích. Podívali jsme se na sebe polekaně, on protože byl do půl pasu nahý a já, protože mě přistihl, jak na něj civím. Rozhodl se rychle pokračovat a triko si bleskově přetáhl přes hlavu, skoro bych ten pohyb nepostřehla, kdyby se mu lem nezasekl o nos. Jeho břicho tím zůstalo nechráněné látkou a jeho oči byly na moment mimo provoz.
V duchu jsem se ďábelsky usmála a nestydatě si prohlédla jeho břišní svalstvo, přece jen, kolik takových příležitostí se mi ještě naskytne?
Kombinézu měl do půl pasu a teď se na mě podíval smrtelně vážně. "Smím si alespoň kalhoty převléct bez tvé přítomnosti?"
"Jsi snad naostro?" zeptala jsem se nevinně. I v té tmě jsem viděla, jak zrudnul, tak jsem to vzdala.

"Okay, v klidu, za minutu v obýváku, půjdeme někam ven, jsem tu zavřená už neskutečně dlouho," řekla jsem nakonec a opustila ho. V hlavě jsem si ještě představila, jak bych asi vypadala v těch jeho príma botkách, a neodolala jsem úsměvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama