02 7 E

30. dubna 2016 v 16:29 | Joy |  GOD


Výhružně jsme si navzájem hleděly do očí a už hodnou chvíli držely pozice. Pokud to rychle neukončíme, počůrám se.
Naštvaně na mě prskla, a kdyby měla ocas, jistě by s ním divoce švihla. Nebylo pochyb, že jsem se setkala s kočičí holkou. Vypadala, že není sama sebou, reagovala dost agresivně. Možná při proměně ztrácí kontrolu nebo tak.
"V klidu, nechci ti nic udělat," řekla jsem po dlouhém mlčení a trochu se narovnala z útočné polohy. Ruce jsem natáhla před sebe, ale držela jsem je dál od jejího pilovitého úsměvu.
Několikrát mrkla, viděla jsem malou změnu v jejich zorničkách, nebyly tak úzké, ale spíše jako vajíčko. Zmateně se narovnala a rozmrkávala to. Překvapeně se na mě podívala.
"Jsi v pořádku," žasla a prohlížela si mě od hlavy až k patě. Trochu jsem znejistěla, měla jsem si vzít jiné tričko...
"Jo, jsem. A ty?" pokračovala jsem v této absurdní konverzaci a taky si ji prohlédla, byla vyšší než já a taky mnohem hubenější. Ovšem nelíbilo se mi, že v obličeji byla taky o něco hezčí.
"Cože?" Zamračila se na mě a zdálo se, že nechce věřit, na co se jí ptám. Protože je to tak originální otázka, nejspíš ji vůbec nedošel obsah. Oh, kočičí dívko.
"Jestli jsi v pořádku, po té… proměně," zopakovala jsem. "Docela si mě překvapila."
"Jak je možné, že ti nic není?" ignorovala otázku a zírala na mé tělo, kde by bez šupin jistě byly hluboké šrámy. Teď tam jsou kovově stříbrné čáry, jak mi strhla umělou kůži. Potrhala mi i tričko, ale takové oblečení v New Yorku nosí kdekdo.
"Nejsem jako ostatní lidi, to ty ale taky ne," převedla jsem řeč zase na ni.
"Nebojíš se mě," vydechla znovu a zdálo se, že dnešek pro ni bude nezapomenutelnou událostí.
"Ty mě taky ne," opáčila jsem a očistila si kraťasy. Před akcičkou byly světle modré, teď jsou, no, hnusné.
"Proč ne? Vždyť jsem tě málem zabila."
Upřímně jsem se rozesmála. "Viděla jsem už i horší, jak dlouho se takhle měníš?"
"Už skoro rok, ale myslím, že to mám od dětství," sdělila mi opatrně, jakoby mi nevěřila.
"Bydlíš někde poblíž?" zeptala jsem se jí, protože mi začínala situace plně docházet. Našla jsem v parku holku, která není až tak úplně lidská. A komu se hlásí takové objevy? Furymu. Ale co když jí shledá nebezpečnou a něco jí udělá. Nebo ji vytočí, ona se promění a ublíží jemu? Nejsem rozhodnutá...
"Ne, jsem z Washingtonu," pípla nalomeně a do očí se jí seběhly slzy. Nevím, co se v ní odehrává, což se mi vůbec nelíbí, ale tady to nemůžeme řešit. Vyndala jsem si sluneční brýle z vlasů, které se tam nějakým způsobem udržely i během naší bitky, a podala jí je, protože měla pořád nelidské oči. Zdála se překvapená.
"Jdeme ke mně," oznámila jsem jí a vydala se najít moje kafe.
***
Celou cestu se ošívala a tahala na nás svými polekanými úskoky pohledy všech kolemjdoucích.
Zastavila jsem se před obyčejnou cihlovou budovou a odemkla dveře, vystoupala s ostražitou holkou až do posledního patra a vešla do bytu 7E.
"Tady bydlíš?" zeptala se udiveně, možná trochu nedůvěřivě. Usmála jsem se, viděla jsem to na ní celou dobu, hledala jakýkoli důvod nevěřit mi. Byt byl moderně a draze zařízený. Tedy z části, Steve trval na ponechání si několika kousků z IKEY. Jakoby byl nějaký estetik, odfrkla jsem si při vzpomínce, jak jsme se dohadovali.
"Jo, pojď dál, dáš si kafe?" nabídla jsem, jako pravý hostitel a žasla, kdy jsem se tak změnila. Nikdy jsem nebyla slušňáček, ale za poslední rok, jako bych dospěla. No možná trochu přeháním.
"Vodu?" řekla prostě. Ušklíbla jsem se nad tím otazníkem a šla jí pro sklenici. Usadily jsme se v kuchyni.
"Tak povídej," vyzvala jsem ji, ale ona nechápavě naklonila hlavu. Pokud tohle nehraje, tak jsem narazila na pěknou bednu. Fakt.
"Povídej mi o rodině, kamarádech, škole, té proměně, cokoli, hlavně začni." Aaaa, moje staré já se ozývá! Nezdvořák se hlásí!
"No, bydlím s babičkou, rodiče umřeli, když jsem byla malá. Babička se o mě stará a všechno, ale někdy prostě úplně zapomene, že má nějakou vnučku. Doktoři řekli, že se s tím nic nedá dělat. Proměna mi začala už v dětství, tedy myslím..."
"Proč ta nejistota?" zeptala jsem se jí a poslouchala její pomalé vyprávění.
"Nepamatuju si, že bych se někdy proměnila, ale děti si na mě ukazovaly, takže možná nějaké náznaky byly."
"Napadla jsi někoho?" zeptala jsem se narovinu, protože není důvod to nějak oddalovat, stejně mi to bude muset říct. Klidně to z ní vymlátím.
Sklonila hlavu a prohlédla si svoje nenalakované nehty. "Jo?"
"Nemusíš se bát mi to říct, nikomu to nepovím. Jak to dopadlo?" povzbudila jsem ji a napila se z růžového hrnku s mým jménem. Růžovou moc nemusím, ale když on to je dárek od Pepper.
"Dvakrát jsem napadla lidi v parku. Oba žijí, ale jizvy zůstanou," zašeptala a její tiché přiznání přehlušilo chrastění klíčů. Steve! Nikdy jsem nepochopila, proč nosí tolik klíčů, svazek velký jako pěst vám nikdy, prostě nikdy, nic neusnadní.
"Kate?" zakřičel ode dveří, aby se ujistil, že jsem doma. Bála jsem se, co na holku, u které bych se měla zeptat už konečně na jméno, řekne.
"Steve!" vykřikla jsem a skočila na něj, jen co zavřel dveře. Vysela jsem mu na krku a zblízka se mu usmívala do obličeje.
"Ahoj," usmál se a krátce mě políbil na rty, nechtěla jsem začít zrovna tímhle, ale ta holka počká. Trošku jsem se natáhla, abych polibek prodloužila, ale Steve to ukončil.
"Děje se něco?" Lehká vráska mezi obočím mi připomněla, proč jsem na něj vlastně skočila. Rukami mi podepíral záda, abych nemusela na zem, a prsty mi do kůže kreslil kroužky, což mi vůbec nepomáhalo se soustředit.
"Mám tady trochu problém. Šla jsem dneska parkem, když..." už jsem to skoro řekla, když se za mnou ozvalo hlasité zalapání po dechu.
"Panebože! To je Kapitán Amerika!" vykřikla nadšeně ta kočičí holka a brada jí klesla k zemi. Chtěla jsem k ní dojít a bradu zatlačit, aby jí tam nevletěla moucha, ale stalo se něco trochu jiného, ne až tak očekávaného.
Zdá se, že přeměnu u ní způsobí každý silný pocit. Takže i nadšení nebo překvapení. Holka se nahrbila a zatřepala pod náporem změny. Steve překvapeně vydechl. Ona se naposledy zachvěla a bylo hotovo. Přeměna dokončena. Finito.

Zavrčela na nás, z panenek zbyly jenom dvě čárečky a nehty se jí prodloužily do drápů. Hodně ostrých drápů. Sykla a skočila po nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama