07 ž i d l e

30. dubna 2016 v 19:56 | Joy |  GOD


**Steve**
S Buckym jsme se šokovaně zastavili ve dveřích, dost zmatení na to, abychom si nevšimli roztrhaného pokoje kolem. Zoey přerývaně dýchala a asi nebyla úplně při smyslech, ale zdálo se, že proměna ustoupila. Kate na ni bez ostychu seděla a vůbec jí nevadilo, že na sobě nic nemá. Skoro nic. A to skoro nic bylo krajkové černé prádlo, které... nebudu nic zapírat, vypadalo hrozně sexy.
"Kate?" zašeptal jsem do ticha, které rušilo pouze její tiché vyprávění. Mluvila na Zoey uklidňujícím hlasem, medově tahavým a hluboce smyslným, i když podle toho co říkala, nemluvila o ničem extra. Popisovala vzhled našeho bytu.
Rukou mi nenápadně naznačila, ať k nim nechodím. Neúnosné napětí trvalo asi pět minut, než se Zoey konečně úplně zvetila.
"Máte pěkný byt," zašeptala do ticha, protože Kate došla ke konci vyprávění.
"V pohodě?" zeptala se jí a zvedla se na kolena, aby ne ni už neseděla celou vahou.
"Jo, už jo. Díky," zašeptala a sedla si. Bucky vedle mě polknul. Zoey měla roztrhnuté tričko, takže už bylo vlastně na nic, neplnilo úplně, co mělo.
"Za nic," zasmála se Kate, když ji Zoey pevně objala.
"Sakra," zanadával tiše Bucky, nejspíš ho dostal obrázek dvou polonahých holek, co se v podivné pozici objímají. Ne, že by to se mnou ani nehlo.
"Půjčila bych ti oblečení, ale nic tady nemám, babička mi všechno vyházela, když na mě zase zapomněla," řekla a smutně a pokrčila rameny.
"To nevadí," usmála se na ni Kate a pomohla jí se zvedout.
"Půjdeme k SHIELDu už dneska," oznámila mi vážně, když už obě stály na nohou. Nezmohl jsem se víc než na kývnutí. Obě zamlkle prošly kolem nás a vydaly se k autu, odkud si zavoláme odvoz.
Odjeli jsme kousek za město, kde přistání stíhačky nebude tolik nápadné a zavolali přímo Furymu, který se naštěstí na nic neptal.
"Nemáš sebou vůbec žádné oblečení?" zeptala se Zoey směrem k tiše stojící Kate, která nad něčím usilovně přemýšlela.
"Hhh, cože?" ozvala se po chvilce, když k ní ta slova došla a překvapeně se n nás podívala. Všichni jsme na ni civěli, Bucky rozhodně necivěl na obličej, za což ode mě schytal ráznou pěst do ramene. Kovového ramene. Reagoval přehnaně hlasitým, Auuu.
"Půjčím ti košili," nabídl jsem se a přetáhl si ji přes hlavu, samozřejmě jsem pod tím nic neměl a tak se pohledy přesunuly zase ke mně.
"Takže dneska oboustranný striptýz?" zeptal se Bucky, pokyvující hlavou, myšlenkami pravděpodobně mezi haldou polonahých holek.
Kate nad ním protočila oči a oblékla si moji košili. Jsem rád, že ho bere s takovým nadhledem.
Bylo to stejné jako ráno, když si vzala moje tričko. Probouzelo to ve mně hrozný pocit majetnickosti a lásky, až jsem se sám o sebe začal bát. Takhle by to se mnou cloumat nemělo. Nebo ano?
**Kate**
Oblékla jsem si košili ze světle hnědých kostek, která byla i přes odpudivý popis poměrně pěkná. Sahala mi skoro až ke kolenům, což mi stačilo, abych se v budoucnu neostýchala vejít do plné haly SHIELDu. Nosím i kratší věci.
Vzduch byl poměrně teplý a ve vysoké trávě zurčeli cvrčci. Přemýšlela jsem, jak budou ráno dělníci reagovat, až na lešení najdou roztržené šaty. Usmála jsem se té představe, chtěla jsem to říct i ostatním, protože, co bych to byla za člověka, kdybych se s nimi nepodělila o tak úžasný vtip.
Ovšem SHIELD se dneska předvedl a přistál před námi necelé dvě minuty od zavolání, takže jsem vyprávění vtipu musela odložit.
Z letounu vystoupil sám Fury, což bylo nečekané, nikdy se tak moc nezapojoval. Teď vypadal nanejvýš ostražitě s rukou na své pistoli. Zoey si toho všimla.
"Když nebudeš dělat vlny, všechno bude v pohodě," prohodila jsem naoko lhostejně k napnutému pirátovi a dostrkala Zoey na palubu. Bylo tam hodně agentů, ale snažila jsem se je ignorovat a sedla si do nejzazší části.
"Co se bude dít teď?" Zoey se snažila znít jistě, ale hlas ji zradil už při prvním písmenu. Odhrnula si světlé zpocené vlasy z obličeje a já preventivně zkontrolovala, jestli nemá náhodou vytažené drápky.
"Teď se tě pravděpodobně budou ptát. Nenechám je na tebe sáhnout, takže můžeš být úplně klidná," ujistila jsem ji se sebevědomým pokývnutím a důrazem na slovo úplně. Natáhla jsem nohy před sebe a přemýšlela, že bych si na moje bílé tyčky nechala udělat nějaké tetování, možná nějaký obrázek, nebo třeba mohutný nápis AVENGERS!
"A potom mě pustí," naléhala na mě, jako bych snad byla vědma. Co ji na to mám říct? Pokrčila jsem rameny.
"Možná jo, možná ne, udělají, co bude nejlepší pro většinu," přiznala jsem popravdě, ale to jsem asi neměla. Nozdry se jí rozšířili a začala zrychleně dýchat.
"Klídek! Nejsou to žádní mafiáni, jenom ti pomůžou s ovládáním," uklidňovala jsem ji a zdálo se, že to na ni zabralo. Dost jsem na to spoléhala.
Naše letadýlko, připomínající tvarem i náladou vylisovanou berušku, přistálo na plošině SHIELDU. Tenhle proces už jsem podstoupila snad stokrát, protože se Furymu v mracích asi hodně zalíbilo a já musela dojíždět, někdy jsem doletěla i sama, ale jednou po mě začali střílet.
Popadla jsem masku ze stěny a jednu připleskla Zoey na obličej. Venku byla nehorázná kosa, trošku jsem zalitovala, že jsem u Zoey nezaútočila na skříň její babičky. I ručník nebo deka by byli fajn, to ale v ten moment nikoho nenapadlo.
Uvnitř základny to podivně páchlo, jakoby někdo hodně moc zpocený běhal po chodbách s podpažím přilepeným ke zdi a zanechával tak pachovou stopu.
"Co je to kurva za smrad," zanadávala jsem, protože se mi oči zalily slzami, a nos byl rázem v jednom ohni.
"Kate," upozornil mě Steve na můj sprostý výraz, ale uzemnila jsem ho tvrdým pohledem. Když jsme spolu začali bydlet, snažila jsem se ho donutit říct pár sprostých slov, ale nikdy jsme se nedostali přes předškolní úroveň.
Bucky se naší miniaturní potyčce zasmál, jakoby se toho smradu příliš nadýchal.
"Doktor Banner nám pomáhá řešit nějaké problémy, potřeboval k tomu tuto látku," objasnil to Fury a rychlým krokem nás vedl k řídící místnosti.
"Látku?" podivila jsem se. "Spíš pěkně zpoceného chlapa."
"Proč chlapa?" zamračil se Bucky a snažil se tak obhájit mužskou čistotnost.
"Protože nikdo jiný tohle vykouzlit nedokáže," odpověděla jsem a trochu se zasmála Stevovu naštvanému pohledu.
Došli jsme do místnosti, kde bylo kupodivu dost lidí. Snad nejvíc od mého sebevražedného hovoru. Ale ono se to dalo předvídat. Mám na sobě přece jenom košili, takže perfektní načasování. Jak oni to vždycky takhle vyhmátnou?!
Kolem stolu bylo plno. Tony s Pepper na klíně si tiše povídali a široce gestikulovali, ovšem moje čtecí schopnosti jsem od večera v Grand palace radši nepoužila. Vedlejší židli zaujímal komínek Thorových, přičemž dvouletá Lillith seděla vysmátá na vrcholu. Natasha, Clinton i Bruce zabírali každý svou židli. Fury se taky někam vrtnul a nám čtyřem tak zbyla pouze jedna židle.
Věděla jsem, že Steve klidně postojí, i když by rád seděl a taky, že Zoey je příliš zakřiknutá, než aby se k ní rozběhla. Zbýval Bucky. Vyměnili jsme si rychlý pohled a ve stejný moment jsme se na zbývající židli vrhli. Byla jsem rychlejší, ale on zase agresivnější, a když jsme se srazili zadky, málem jsem to neustála. Tedy neuseděla.
Ignorovala jsem povzdechy ostatních, kteří nás mají za idioty, ale oni to nechápou. Vidí dva čerstvé dospělé, jak se zadky vyžduchávají ze židle, ale tady šlo o něco jiného. Cílem bylo vítězství. Šlo o princip, vyhrál nejlepší.
Zapřela jsem se šupinami a pořádně zatlačila, skoro ho to položilo, ale nedal se. Bleskově jsem se otočila, popadla ho za pas a vysadila na nízký stůl.

A židle byla moje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama